Restaurace Orange Route Protivín

“Parádní moderní restaurace hned u cesty. Mila obsluha a jídlo naprosto boží!!! Moc díky. Stavíme se zase.”

“Byla neděle, jedna hodina po poledni, a já se svým truckem jsme jeli obhlídnout jižní plantáže. Zatímco nádrž byla ještě furt ze tří čtvrtin plná, muj žaludek již s nostalgií vzpomínal na ranní vajca se slaninou a sýrem. Ale cesta ubíhala v příjemné pohodě. V jednu chvíli ale přišel moment, kdy si můj vyzenovaný mozek uvědomil, že pravý koutek očí periferně zahlédl poutač na klasický countryside diner. Já a muj truck jsme nicméně museli pokračovat v cestě, neboť na I/20 South se nejde jen tak na hulváta otočit. Těšíce se na návštěvu onoho dineru dočkali jsme se oba po asi míli a pěti stech yardech odbočky a možnosti bezpečně najet na opačný směr a zanedlouho jsme přijeli k restauraci. Spatřiv, jak plné je parkoviště, jsem si v duchu pomyslel, že naši slovenští bratia by množství aut popsali číslovkou pokokot. Stály tu i nějaký ty WW2 Dží-Píčka na svý víkendový misi, tak jsem si řekl, že to víc autentičtějc asi nejde. Přišel jsem ke dveřím a s drobným zádrhelem (vizte závěr recenze) mě to vcuclo dovnitř. Ocenil jsem volný stůl hned u výhledu na přilehlý truckparking a místní grocery store Norma na druhé straně highwaye. Říkal jsem si, zda mne nevykáží, neboť jsem se za volant trucku pohodlně ohákl do tříproužkových modrých tepláků a trička, avšak navzdory obavám mi bylo briskně a s nevtíravým úsměvem přineseno menu. Objednal jsem. Než mi naběhl foťák telefonu Apple, cuketový krém s kretény byl ve mně. Rozkošná chuť. Pak dorazil hambáč, hrany a coleslaw. Coleslaw byl spíše britského typu, tj. nepřeslazený a křupavý. Hrany měly lodičkovitý tvar, avšak zcela hranovitou chuť. Fun fact 1: Ve Státech jim říkají French Fries, neboť netuší, že ta část Evropy, kde je jejich troops na konci WW2 objevily, byla francouzsky mluvící část Belgie. Fun fact 2: Nejlepší belgické hranolky nejsou z Belgie, nýbrž z Krakova, neboť tamní Poláci ty své frytki belgijskie kdovíproč milujou a především umí. Hambáč prošel obvyklým tlakovým testem úspěšně. Víte, hambáč se správně jí tak, že z něj vytáhnete stabilizační kopí, celou tu masu hmot stlačíte dlaní tak, aby se veškeré šťávy promíchaly a nasákly do bulky a výška výsledného produktu odpovídala výšce vaší papuly, což umožní hambáč jíst hezky slušně rukou a ne příborem jak nějaký kromaňonec. Vyžaduje to však velmi kvalitní bulku a ta zdejší obstála na slušných osmdesát procent. Zvolil jsem curry-bbq burger, abych si zavzpomínal na frankfurtský Curry Wurst. Myslím ten pravý německý Frankfurt, ne Frankfort v Kentucky. Hambáč byl povedeně chuťově nepřeplácaný a maso příjemně šťavnate a hlavně NEPŘESOLENÉ, což je jinak velký nešvar tadyté naší české kotliny. Domácí limonády jsou zde upřímné, což znamená, že když citronádu brčkem vehementně nasajete ode dna sklenice, budete druhý den kadit pecky. Opatrně s tím podtlakem, poctivá chuť si přeci jen vyžaduje jisté oběti. Nadmíru spokojen jsem zaplatil v keši, koupil si na cestu kafe do kelímku, sedl zpět do svého trucku a po zbytek dne mi namísto evropské taneční tvorby streamovaně hrálo country rádio 106 KIX až z dalekého Tennessee. Díky, sem se rád vrátím. PS: Jestli je ale něco opravdu nutné vytknout, pak absenci vlhčených ubrousků. Klidně ty hamby o dvacku zdražte (pro nás Pražáke je to pořád levný), ale na konzumáž hambáče (a čehokoliv jiného, co se jí rukou) jsou vlhčené ubrousky naprosté must have. Navíc by to byl stylový bonus k zážitku, kdyby měly vlastní potisk s názvem restaurace. Dřevěná kopí do hambáčů customizované máte. Příště si s sebou beru vlastní pemprsky baby, jež pro tyto účely vozím v autě. A ten neoznačený drobný schod u automatických posuvných dveří je nebezpečná past. Jako fakt. To se nedělá.”

“Jídlo fajn, obsluha příjemná, ale proč už se dneska nepodávají ke krémovým polévkám krutónky 🥲 Jinak pěkné příjemné prostředí”