“W maju mieliśmy przyjemność gościć w "Hospůdku na konci Duhy". Przyjechaliśmy kamperem i mieliśmy ochotę na kolację, a nie chciało się nam już podróżować dalej, dlatego zapytaliśmy właściciela, czy nie będzie problemem pozostać na noc. Ta noc pozostanie w naszej pamięci na długo. Nie ze względu na bardzo smaczne jedzenie, nie ze względu na świetną muzykę z takimi klasykami jak "Jožin z bažin" czy "Síla starejch vín". Chodzi mi raczej o to, że kiedy 20 lat temu czytałem u Hrabala o "U zlatého tygra" to nie sądziłem, że takie miejsca jeszcze istnieją. "Hospůdka na konci Duhy" uosabia wszystko to co Hrabal opisywał w swoich książkach. Strażaków ze Starkova, którzy świętują zwycięstwo, dobre piwo w świetnej cenie, nienachalną muzykę, dzieciaki biegające przy tym wszystkim mimo późnego wieczora, dorosłych próbujących śpiewać karoke, światło gasnące i zapalane świeczki. Bawiliśmy się, ucztowaliśmy i piliśmy do 2 w nocy. Poczułem się tam jak w domu, chociaż byłem tam pierwszy raz i na pewno jeszcze wrócę. Dzięki!
V květnu jsme měli tu čest navštívit "Hospůdku na konci Duhy". Přijeli jsme karavanem a měli jsme chuť na večeři, ale nechtělo se nám již dále cestovat, proto jsme se zeptali majitele, zda by nebyl problém zůstat přes noc. Tato noc zůstane dlouho v naší paměti. Ne kvůli velmi chutnému jídlu, ani kvůli skvělé hudbě s takovými hity jako "Jožin z bažin" či "Síla starejch vín". Jde spíše o to, že když jsem před 20 lety četl u Hrabala o "U zlatého tygra", nedokázal jsem si představit, že taková místa ještě existují. "Hospůdka na konci Duhy" ztělesňuje vše, co Hrabal popisoval ve svých knihách. Hasiče ze Starkova, kteří slaví vítězství, dobré pivo za skvělou cenu, nenápadnou hudbu, děti běhající kolem i přes pozdní hodinu, dospělé zkoušející zpívat karaoke, světla, která blikají a zapalují se svíčky. Bavili jsme se, hodovali a pilili až do dvou hodin ráno. Cítil jsem se tam jako doma, ačkoli jsem tam byl poprvé, a určitě se ještě vrátím. Díky!”