Bistro&Cafe Příběh

“Nerozumím konceptu, kdy se zákazník od objednávky na baru až po uklízení nádobí obsluhuje sám vs cenová politika, která je stejná, jako v podniku kde servíruje číšník/ číšnice. Protože pokud si člověk musí dojít k výdeji z kuchyně a třeba na několikrát si odnést jídlo na tácu, jako ve školní jídelně, tak snad nebudou ceny jako v restauraci? Anebo, pojďme to dělat jak se má takový koncept realizovat, na stojáka pařížský salát a dva rohlíky. Na to, že je to ve skutečnosti promyšlená past, aby Vás přinutili zaplatit za objednávku, na kterou budete čekat absurdní dobu, přijdete až když už je příliš pozdě. Nemáte ani jídlo, ani peníze a tak smutně sedíte, hledíte na prázdný stůl a ptáte se samých sebe, proč jste si alespoň nevzali účtenku? Tak co uděláte?”

“Dobrý den! Včera jsem po roce byla v Průběhu. Normálně recenze nepíšu, ale dneska mi to nedá a musím. Obsluha - tři slečny z nichž jedna se tváří jak kyselá okurka. První objednávka - 'nemám, to taky ne, to došlo, dojdu se zeptat?...' Ve vÍnu se nevyzná, místo polosucheho přinese suché a hnusné, pivo natočit neumí, Gin-tonik nalévá 20 min. (Podotýkám, tam bylo asi 7 lidí.) Hermelín na gril-2 ze 4 vytečou (Slečny se omluvily.) Cena absolutně nehorázná! Káva 20 min. A ve finále místo Aperolu obarvená voda. TAK JESTLI TO TAKTO CHCETE VÉST DÁL, TAK SE NA TO RADŠI VYBODNĚTE!!! 🤦🏼‍♀️🤦🏼‍♀️🤦🏼‍♀️”

“Recenze moc nepíšu, ale Příběh z tohoto podniku byl docela silný, tak třeba někomu pomůže při rozhodování kam se v Týnci vydat ve skupině na oběd. Krátká verze: Hodně dlouhé čekání na jídlo (75+ minut) a nezvládnutá obsluha většího počtu lidí a následný výbuch personálu. Pivo, limonáda a párek v rohlíku za více než 500,- (zbytek objednávky jsme neviděli). Dětský koutek fajn. Dlouhá verze: Do podniku jsme ve skupině zavítali v rámci skoro 2,5 hodinové pauzy na oběd Mikulášského vlaku, který je (asi každoročně) do Týnce vypravován. Dopředu bylo jasné, že příjezd plného vlaku hladových krků do menšího města bude pro místní gastro znamenat zátěžovou zkoušku jako z Ano šéfe!, takže jsme radši do Bistra zavolali a pro naší skupinku si vytvořili rezervaci. Po příchodu nás příjemně překvapilo prostředí a dětský koutek a pak trochu nepříjemně to, že si máme jít objednat na bar, kde už ve frontě stáli strávníci, kteří ulovili ostatní volná místa. Pivo nenaraženo, jen zbytek plechovek v lednici, z burgerového menu burgery nejsou, protože došlo maso, ale místo hovězího masa je v alternaci hermelín. Vzhledem k tomu, že byl podnik plný, tak jsme vlastně grilovaný hermelín s bramborem uvítali, protože takové jídlo alespoň nebude trvat tak dlouho na přípravu (to jsme si bláhově mysleli), pro jistotu jsme ještě vzali jeden párek v rohlíku. Po více než hodině čekání v restauraci, kdy jsme zahlédli vydaných možná deset polévek a asi 4 burgery/hermelíny, začalo být jasné, že dnešek bude ze dnů, kdy to kuchyně nezvládne. Méně trpěliví a hladoví spolučekající tak zahrnuli obsluhu dotazy, kdy a jestli bude jídlo, zda stihneme vlak zpátky a jestli tedy obsluha vrátí dopředu uhrazené pokrmy. V tu chvíli začal asi největší problém celého Příběhu, protože místo omluvy a strategického řešení situace naběhl provozní/kuchař a zahájil ofenzivu ve stylu, že tu jsou najednou všichni "chytrý," a že je přece jasný, že když mu přijde moc objednávek, tak to nezvládne. Z jeho úst pak následovaly prozákaznické lahůdky jako "když Vám začnu vracet peníze, tak kvůli Vám budou ostatní čekat ještě dýl," "Vy jste tady všichni tak inteligentní," "proč jste si teda nevzali účtenku?" a "co děláte za práci, že všechno víte?" V závěru nechybělo doporučení odebrat se do míst kam světlo nesvítí a demonstrativní rozmlácení "pageru," který Vám v Bistru dají pro signalizaci připraveného jídla, o zem. Naštěstí se během zdánlivě vyhrocené situace podařilo v kuchyni zabrat a připravit tři párky v rohlíku, tak jsme si ten jeden zaplacený sebrali a šli, na řešení vratky v nastalé atmosféře jsem neměl žaludek.”